1
1 1 1 1 1 1 1 1
 


 
ZDROJE
  Typy a centra
  Brány / hexagramy
  Co říkají o výkladu klienti
  Přihlášení do adresáře
  Zpravodaj HD
  Děti a Human design
  Dárkový poukaz
  Platební stránka
  Časté dotazy
  Články
  HD odkazy
  Vizuály
  Doporučuji: weby a knihy
  Mapa stránek

ČLÁNKY

 

Co to je, Human design?
Neutrina, Slunce a planety: Jak nás činí tím, kým jsme
Červená a černá, tělo a mysl, design a osobnost, krystaly vědomí
Jak být sám sebou ve spánku
Jednání v reakci a "Sakrální autorita"
Každý z nás je jedinečný
Nový rok začíná až 21. ledna 2017

Šokující tranzit

 
  Co to je, Human design?
 

Co to je, Human design? Na tuto otázku odpovídám často. Mám tak příležitost, ujasnit si, co je vlastně podstatou Human designu. Možných odpovědí je celá řada. Navíc každý má svůj úhel pohledu. Když o Human designu mluví studenti profesionálního výcviku, vyzdvihují či zdůrazní jiné věci než já. Tentokrát bych však rád na tuto otázku odpověděl jinak než doposud.

Když se narodíme, přicházíme na svět jako bytost, která je (ve většině případů) ve svém středu. Jsme sami sebou a nic nám nechybí. Náš tvůrčí projev je omezený pouze našimi motorickými (ne)schopnostmi, a ani ty nám nemohou zabránit ve zkoumání světa kolem nás. Jsme archetypem sebe sama, plní čistého kreativního potenciálu, připravení jej projevit. Jsme však také zcela závislí na rodičích, bez kterých bychom nepřežili. Neumíme mluvit, chodit, ani si zajistit potravu. Ve chvíli, kdy se projevíme, často narazíme na zákazy a příkazy. Náš přirozený způsob bytí je popírán nejen rodiči, ale celou společností. Jaký závěr jsme si vyvodili z toho, že nás rodiče již v malém věku odložili na většinu dne do jeslí či školky? Další zastávkou je škola, kde musíme sedět bez hnutí několik hodin denně. Tím se především učíme, že se vyplácí popírat své instinkty (které dítě by samo od sebe vyhledalo židli a pak na ní bez hnutí strávilo 4 hodiny??), že opakování toho co vymysleli jiní je odměňováno a naše vlastní iniciativa je potrestaná.

Učíme se tak nenásledovat to, co nás fascinuje (pokud to je například ptáček za oknem třídy) a naopak věnovat pozornost tomu, co považuje za důležité osoba v roli autority (rodič, učitelka atd.). Vzdáváme se tak své vlastní autority. Ve chvíli, kdy jsme tzv. soběstační a vybavení pro život, jsme prošli procesem domestikace, který spolehlivě potlačil nejen velkou část naší kreativity, ale také závojem zapomnění zahalil naši archetypální podstatu, onen čistý potenciál, se kterým jsme se narodili. Po narození jsme jej byli plní, ale neměli jsme prostředky k jeho vyjádření. Když je již máme, jsme natolik vyrušení ze svého středu, že jsme zapomněli, proč jsme sem vůbec přišli. Náš vnitřní svět je o dost prázdnější v porovnání s tím, jaký byl v dětství.

Většina terapeutických směrů i přístupů v koučování pracuje se zakázkou, ve které klient popíše svůj problém a často také řešení, stav ke kterému se chce dopracovat. Terapeut či kouč poté pomocí nejrůznějších technik a osobních schopností pracuje na odstranění problému a (především u koučingu) na dosažení klientem požadovaného cíle. Sám mám poměrně bohaté zkušenosti s terapiemi a některé terapeutické metody výjimečně také používám při práci. Vím, že mi tyto zkušenosti mnohé daly a dle potřeby odkazuji někdy klienty na terapeuty, které mám osobně vyzkoušené a jejichž práce si cením (viz stránka odkazy na mém webu). Standardní terapeuticko-koučovací přístup však v sobě nese dvě velká rizika.

První z nich je snadněji rozpoznatelné a dobrý terapeut či kouč se mu vyhne. Totiž že klient může chtít měnit a „řešit“ (či vymazat ze svého života) něco, co je jeho součástí a dokonce i jeho silnou stránkou, která se pouze jeví jako problém, protože se projevuje v nesprávné chvíli na nesprávném místě. (A to ani nemluvím o sebeobviňování či pocitech studu, které často v sobě neseme pod dojmem, že bychom měli být jiní, než jsme. Stres pramenící z odsuzování sebe sama je často ohromný.) První problém je tedy potlačování naší přirozenosti ve snaze o vylepšení sebe sama.

V jisté chvíli našeho vývoje bylo (u většiny lidí) vše v pořádku. Když jsme však museli přijmout a přizpůsobit se tomu, co nám nepatří, vyvolalo to v nás nerovnováhu, vyrušilo to náš přirozený způsob bytí. Toto vyrušení je naší součástí a my pak pod jeho vlivem jednáme. Jinými slovy máme problém. To sice vnímáme, protože jsme se však rozhodli potlačit něco uvnitř sebe sama a přijmout externí program, také máme pokřivenou optiku a nevidíme dobře, v čem se náš problém skutečně nachází.

Například někdo s otevřeným centrem Ega může mít tendenci k podceňování se a snahu dokazovat svoji hodnotu sobě i druhým. Tento problém však vznikl díky tomu, že někdy někde jednal v rozporu sám se sebou a nevyhnutelně tak narazil na překážky ve vnějším světě. Místo návratu ke své přirozenosti vidí problém v tom, že není schopen dělat něco, co mu však stejně nepatří. Nevidí, že mu to (něco) nepatří a myslí si, že by to (něco) měl být schopen dělat. Že to je „normální“, že se to od něj čeká. On sám to od sebe očekává nejvíc ze všech! Obviňuje se, že není dost dobrý (otec, partner, zaměstnanec, kamarád…) a že svoji hodnotu musí dokázat sobě i druhým. Snaží se tento „problém“ vyřešit, tím jej opakovaně vytváří a točí se v kruzích.

Druhý problém je mnohem méně viditelný (a zde se také konečně dostávám k  odpovědi na otázku, co to je Human design). Uvedu jej vtipem, jedním z mála, které si pamatuji: Narodí se chlapeček, ale ani ve dvou letech ještě nemluví. Rodiče s ním chodí po doktorech a dělají vše pro to, aby mluvit začal. Léta plynou a on stále nic neříká. Rodiče jsou zoufalí, ale v pěti letech se s tím už smíří. Jdou na návštěvu k přátelům. Chlapeček dostane šálek čaje, rodiče se baví a v tom se ozve: „Do prdele, kde je cukr?!“ Rodiče nadšeně vykřiknou: „Ty mluvíš! To je skvělé! Jak to, že jsi doteď nemluvil?“. A chlapeček odpoví: „Až doteď bylo všechno v pořádku.“

Ano, můžeme hledat řešení v terapii a tím svůj problém i vyřešit, ale do jaké míry nám řešení problémů může pomoci v cestě k našemu plnému potenciálu? (Tím nechci znevažovat terapeutickou pomoc, může být velmi účinná.) Víme, že chemické léky často jen potlačují symptomy a neléčí jejich skutečnou příčinu. Že kvalitní zdraví souvisí s mnoha faktory, které jsou vždy individuální a specifické pro daného člověka. Že ve finále vše souvisí se vším: jak nahoře, tak dole. Jakákoli změna, která je vedená negativní motivací, snahou vyhnout se něčemu, zbavit se něčeho, je vždy omezená negativním vymezením se a nabízí tak mnohem méně možností. (Bez ohledu na to, že může vést k požadovanému výsledku.) Tato negativně vymezená motivace jít OD něčeho omezuje naše možnosti. Jak však říká Leonardo DiCaprio ve filmu Inception (Počátek), pozitivní emoce motivují ke změně více než negativní. Druhý problém tedy spočívá v negativním vymezení vůči stávajícímu stavu.

Human design mapuje přirozený a optimální stav bytí, okolnosti za kterých
jsme schopní projevit své jedinečné dary a talenty optimálním možným způsobem, vedoucím k naplnění našeho životního poslání. Čtení mapy může sice trvat hodinu, ale esence vašeho designu se dá vystihnout během 30 sekund. Tato esence (pokud mapu čte zkušený profesionál) silně působí v naší psýché a energii. Je to v jistém smyslu iniciační zkušenost, semínko, zrcadlení či prožitek naší archetypální podstaty a přirozeného způsobu bytí. Popis našich darů a talentů, naší přirozenosti, pomocí Human designu, tak pomáhá v rozpomenutí se na přirozený stav bytí.

Když tyto informace slyšíme, hluboce s námi rezonují a probouzí v nás zapomenuté či potlačené způsoby chování a bytí. Roste naše kreativita a máme více možností jednání. Mění se frekvence naší aury (elektromagnetického pole kolem těla) a to do našeho života přitahuje něco nového. Tato změna je zprvu často velmi jemná a těžko uchopitelná. V našem životě se ani nemusí něco změnit, přesto cítíme, že je něco jinak. Postupně se uprostřed našeho života začínáme cítit lépe a lépe i přesto, že na povrchu ani žádné velké zemětřesení nemuselo proběhnout a vše se jeví skoro jako dřív. Snaha o „lepší život“ (často velice neurčitá představa o tom, jak bychom se mohli mít, kdybychom nemuseli pracovat, nebyli zatížení dluhy, neměli obtížný vztah atd.), začíná být nahrazována přijetím života, který žijeme. Je to ten ideální možný, jinak bychom jej nežili. Všechny obtíže k nám přichází jako pomoc na cestě v našem vývoji.

Často nejsme sami k sobě dostatečně citliví a jemní, abychom se zastavili a řekli si, co vlastně potřebujeme, co by nám pomohlo. Ne čeho se chceme zbavit, ale jakou realitu chceme vytvářet. Po čem doopravdy toužíme? Není to záplata v našem životě, ale královský háv, který nám dokonale padne a ve kterém se cítíme jako doma. Proto u výkladu často říkám, že řešení problémů se nenachází v řešení problémů :) Známý citát od Einsteina zní: problém nemůže být vyřešen na úrovni vědomí, ve které vznikl. Řešením není dívat se na to, co nechci, ale mít obraz, prožitek, pocit toho, kým jsem, když jsem ve svém „přirozeném a optimálním stavu bytí“.

Jak říká můj učitel Genoa, nepotřebujete svůj design znát, abyste jej mohli žít.  Human design nevytváří prožitek probuzení, ale může být užitečný lidem, kteří se probouzí. Má dlouhá odpověď na otázku co je Human design tedy zní: zrcadlení našeho přirozeného stavu bytí, které nám pomáhá dělat takové volby a projevit se takovým způsobem, který nám skutečně patří a který vede k realizaci našeho životního poslání. Ať už je to cokoliv. To nám umožní rozhodně se postavit tomu, co nám ubližuje, a naopak přijmout to, s čím nemá cenu bojovat. Když experimentujete s rozhodováním podle svého designu a když si vybavíte obraz (pocit, představu) svého ideálního projevení se ve světě, umožní vám to přístup k mnohem více vnitřním zdrojům (schopnostem), než při klasické změně motivované snahou jít od něčeho. A kdo ví, třeba se v určitých chvílích dokážete naladit na svůj přirozený stav bytí do té míry, že jej začnete žít a možná si to ani neuvědomíte :)

Poud jste dočetli až sem, děkuji za trpělivost. Na zkrácení textu ještě zapracuju :) Uvítám vaši zpětnou vazbu! Inspirací při psaní tohoto článku mi krom obvyklých zdrojů (Genoa Bliven a Ra Uru Hu) byl také Joseph Riggio a jeho kniha „The State of Perfection“.
_________________________________________________________________

 
  Neutrina, Slunce a planety: Jak nás činí tím, kým jsme
 

Vědci již dlouho vědí o existenci neutrin, energetických částic, které vznikají převážně uvnitř hvězd, cestují napříč vesmírem a procházejí bez překážky vším. Až do roku 1998 se však domnívali, že se jedná o bezhmotné částice. Teprve v roce 1998 objevili, že neutrina mají hmotu. Vědci zjistili, že ta největší neutrina váží asi jednu miliontinu váhy protonu. Zjistili také, že necestují rychlostí světla, jak se dříve domnívali, ale asi 98-99 % rychlosti světla, což také znamená, že se nejedná o čistě energetickou a nehmotnou částici.

Neutrina jsou doslova dechem hvězd, která věčně proudí z našeho Slunce i z jiných hvězd. Každým čtverečním centimetrem na Zemi jich za sekundu prochází téměř 500 miliard. Tedy i každým čtverečním centimetrem našeho těla. Žijeme doslova v oceánu neutrin a je jich tolik, že kdybychom je mohli vidět, neviděli bychom již nikdy nic jiného. Nesou s sebou informace o všem, čím prošly, a odnášejí si informace o nás.

To, že neutrina mají hmotu, je také jedna z informací, které Ra Uru Hu v roce 1987 obdržel. Skutečnost, že se jedná o hmotné částice, je klíčová pro pochopení toho, proč na nás mají planety i přítomnost druhých lidí takový vliv. Většina neutrin, která prochází Zemí, vznikla v našem Slunci – asi 70 %. Jupiter produkuje asi 3 % “našich” neutrin a dokonce i lidé produkují velmi malé množství neutrin. Ale prakticky vzato, 70 % neutrin pochází z našeho Slunce a zbylých 30 % ze vzdálených hvězd. A právě ta neutrina, která pocházejí z vesmírného prostoru a která na své cestě k nám prolétnou určitou planetou naší soustavy nebo naším měsícem, nám předávají informace, které z těchto planet nabrala.

Hmota je podstatná pro uchování informace. A hmota neutrin funguje podobně jako paměť v počítači – uchovává informace, které pak předává všemu, s čím se potká. Tím, jak neutrina procházejí planetami, se jejich paměť plní informacemi, které souvisejí s objekty, kterými prošla. Určitým způsobem se tak jejich informace zabarvují. Je to podobné, jako když se srazí červené a bílé auto. Obě si sebou odnáší kousek barvy toho druhého: bílé auto bude mít na sobě trochu červené barvy a naopak. Neutrino, které na své cestě k nám prolétne Marsem, nám předá určitou informaci, kousek toho, co si z Marsu odneslo. To, kde se v tu chvíli Mars nachází, určuje, která brána v našem designu je definovaná Marsem. To se děje neustále a v jazyce Human designu (i astrologie) se tomu říká planetární tranzit. V  okamžiku našeho narození, když jsme poprvé vystaveni vlivu tohoto oceánu neutrin mimo matčino nitro, však neutrina působí jako programovací faktor na náš genetický kód a způsobují aktivaci určitých částí naší DNA. Navždy do nás otisknou obraz onoho okamžiku, který se stane naším designem.
_________________________________________________________________

 
  Červená a černá, tělo a mysl, design a osobnost, krystaly vědomí
 

V okamžiku narození je do každého z nás otištěn obraz onoho okamžiku v závislosti na momentálním postavení planet, Slunce a Měsíce vůči Zemi (viz článek výše). Toto nastavení, tzv. design, znázorňuje naše mapa a je neměnné po celý náš život. To co se mění je náš přístup k životu a způsob, jakým své dary vyjadřujeme. Tento vesmírný otisk způsobuje aktivaci jednotlivých částí naší DNA. Podle toho, které části naší DNA jsou aktivovány, se z některých buněk stávají svaly, z jiných kosti atd. Stejně jsou aktivovány určité dary a talenty, naše predispozice. Mapa designu tyto dispozice graficky znázorňuje a umožní tak číst informace, které do nás vesmír v okamžiku narození zakódoval. Připomínám, že se jedná o mapu našeho dopravního prostředku, našeho těla a jeho přirozených předpokladů.

My lidé se skládáme ze dvou částí, každý člověk má v sobě dva krystaly vědomí: vědomí osobnosti (v mapě znázorněné černě) a vědomí těla (v mapě znázorněné červeně). Tyto dva krystaly vědomí dávají společně vzniknout základní dualitě, ve které žijeme: mysl a tělo, duch a hmota. Společně tak vytváří větší celek, neboli nás. Mysl představuje naší inteligenci a schopnost sebereflexe, to o čem mluvíme, když říkáme „já“. Dalo by se říct, že mysl je nejvrchnější slupkou naší duše, nesmrtelného vědomí, které s námi prochází všemi inkarnacemi. Do jaké míry jsme vědomí a přítomní, do takové míry jsme v kontaktu s naší duší a reprezentujeme její záměry.

Tělo představuje dopravní prostředek, který nás veze tímto životem. Má své vlastní vědomí, které řídí jeho vývoj a růst od okamžiku oplodnění vajíčka spermií. Vědomí spravující tisíce úkonů, které se v nás každou sekundu odehrávají. Tělo umožňuje naší existenci a představuje život sám - bez něj bychom tu nebyli. Tělo je forma v rovině forem. V Human designu se používá přirovnání, ve kterém jsme my (naše já, to s čím se identifikujeme) pasažérem ve vlastním těle a naše tělo je auto, které nás veze životem. Tělo ví, co pro nás je či není dobré a má schopnost správné navigace za všech okolností. K této navigaci nemáme vědomý přístup, ale můžeme jí umět naslouchat pomocí naší vnitřní autority.

Málokdo však ví, jak moudrosti svého těla naslouchat a nechat se jí vést ve svých rozhodnutích. Rodiče nás to většinou nenaučili. Naše civilizace je založená na mysli a mentálních rozhodnutích. Tím, že se rozhodujeme z mysli, se s tělem pereme o řízení a nemáme čas vychutnat si jízdu životem. Human design pomáhá obnovit přirozenou harmonii života, pohodlně se usadit na zadním sedadle a užívat si to co nás potkává. Pomáhá plně rozvinout a realizovat naše dary a talenty a naplnit tak životní poslání.

Sloupce čísel v levé a pravé části mapy jsou brány, které máte ve vaší mapě definované. Těchto bran je celkem 64. Stejně jako astrologie rozděluje kolo na 12 znamení zvěrokruhu, které má každé své vlastnosti, rozděluje Human design kolo na 64 velmi konkrétních archetypálních energií. Branám se také říká hexagramy, protože každá brána je jedením hexagramem I-ťingu  (I-ťing je číselný systém, používaný po tisíce let v Číně pro věštění) a představuje určitý archetypální dar. To, které brány jsou ve vaší mapě definované, neboli které archetypální dary a talenty jsou vám dány do vínku, záleží právě na postavení planet v okamžiku narození.

Brány, které máte ve své mapě definované, jsou uvedené ve sloupcích po straně mapy. V mapě samotné jsou pak zvýrazněné fialovým kroužkem a vybarvením polovinu kanálu, ve kterém se nachází. Sloupec černých bran vpravo představuje osobnost, vědomé dary a talenty, to, kdo si myslíme, že jsme. To k čemu máme vědomý přístup a s čím se identifikujeme. Červené brány v levém sloupci představují nevědomé dary a talenty, něco k čemu nemáme vědomý přístup, aspekty, které v sobě nevidíme. Když bychom někomu popisovali sami sebe, mluvili bychom převážně o naší vědomé definici, o tom, co je v mapě černé. Naše nevědomé tendence se projevují stejně často a stejně silně, jako ty vědomé, ale většinou si jich prostě nejsme vědomi. Poznáváme je především ze zpětné vazby od druhých lidí, případně díky tomu, že je léta opakovaně projevujeme a žijeme tak dlouho, až si je uvědomíme a přijmeme za vlastní, aniž bychom jim však nutně rozuměli.

Červené brány tedy reprezentují vědomí našeho těla a černé brány reprezentují vědomí naší osobnosti, naší nesmrtelné podstaty, naší duše. V mapě je tak znázorněna základní dualita naší existence, spojení hmoty a ducha, těla a mysli. Spojením obou těchto částí vzniká větší celek, náš design. Teprve když se přestaneme prát o řízení a usadíte se na zadním sedadle, můžeme skutečně sledovat film svého života, ve kterém konečně hrajeme hlavní roli.
_________________________________________________________________
 
 

Jak být sám sebou ve spánku

 

Lidé ve spánku dostávají něco jako „program“ pro příští den. Je velmi důležité, abychom spali pouze ve vlastní auře, aby tak ten program, který v noci obdržíme, byl opravdu náš a podporoval nás. Velmi jednoduchou, ale často nelehkou věcí, která vám může velmi pomoci, je proto spát pouze ve vlastní posteli a sám. Zeď v tomto nehraje žádnou roli. Pokud budete mít za zdí souseda, který spí blíž jak 2 metry od vás, tak spíte v jeho auře. To samé platí i o zvířatech, především psech a kočkách, kteří mají na své rozměry překvapivě velkou auru. Není to nic o lásce ani sexu. Samozřejmě, partner či partnerka s tím může mít zpočátku problémy, když chce protějšek najednou spát v jiné místnosti. Pokud to je však jen trochu možné, zkuste spát sami. Uvidíte, jak rozdílně se budete ráno cítit.

Kromě toho, pokud je například jeden z partnerů emocionálně definovaný a pohybuje se na dolní části své emocionální vlny, a druhý je emocionálně nedefinovaný (tak to často bývá), probudí se ten který je emocionálně nedefinovaný s velmi špatnou náladou a ani nebude tušit, proč.
_________________________________________________________________

 
  Jednání v reakci a "Sakrální autorita"
 

Tento krátký text není ani zdaleka popisem Generujícího typu. Slouží jako doplněk k tomuto popisu za účelem zpřesnění pojmů, konkrétně: co to znamená jednat v reakci.

TENTO ČLÁNEK SI MŮŽETE TAKÉ STÁHNOUT VE FORMÁTU PDF ZDE.

Sakrální centrum je zdroj vaší životní síly a vaší životní energie. Vy jej máte vybarvené červeně, neboli definované. To znamená, že je ve vás tato životní energie, tato síla, stále dostupná a vy ji neustále potřebujete nějak tvořivě vyjadřovat a používat. Je pro vás ideální spotřebovat ji každý den všechnu (jako kdyby to byl benzín v autě, který spotřebujete až na dno nádrže), tím, že děláte to, co vás baví a uspokojuje. Podstatné je, že vaše životní síla vám sama může říci, kudy máte jet, neboli co je pro vás skutečně správné a co ne. Co byste měl(a) nebo neměl(a) dělat. Vaše energie je to jediné, čemu můžete věřit, když se o čemkoli rozhodujete. Pro co energii máte, co jde samo od sebe, to je pro vás správné. Pro co není energie sama od sebe dostupná, to není.

Vaše dary a talenty, všechna barevná místa v mapě (čísla neboli brány, kanály i centra), jsou archetypální energie, které neustále hledají vyjádření. Jsou vaší součástí, jsou zakódované ve vaší DNA a neustále hledají možnost vyjádření. Když děláte něco, co vám nepatří, do čeho se musíte nutit, co nemáte rád(a), co vás nenaplňuje, nebo co vám přijde jako skvělý nápad, ale přitom je to mentální rozhodnutí, tak se všechny tyto dary a talenty projevují a vyjadřují pokřiveným způsobem. Místo naplnění a radosti vám jejich projev přináší například frustraci, trápení, vyčerpání, pocity viny, zaseknutí, vztek atd. Je to přitom stále ta samá energie, která, pokud by byla vyjádřena v jiných okolnostech, v jiné situaci, tak vás zcela naplní a nadchne a nabije.

Žijete uprostřed elektromagnetického pole, své aury. Díky definovanému Sakrálnímu centru vaše aura jako magnet přitahuje do vašeho života vše, co skutečně potřebujete. Je to aura tzv. Generujícího typu, neboli Generátora. Abyste byl(a) na správném místě ve správný čas, potřebujete poslouchat svou životní sílu, neboli reagovat. Jednat v reakci na vnější podněty: venku je hezky, jdu se projít; je mi zima, vezmu si bundu; vidím něco ve výloze, otočím se tam. A přitom můžete sledovat, jak ve vás v reakci na tyto podněty stoupá frekvence vaší životní síly. Stačí „pouze“ jednat v reakci na to, co k vám přichází. Je to jednoduché, ale ne snadné.

Když se učíte vnímat, jak se projevuje vaše energie v reakci, pěstujete si stále větší citlivost na projevy vaší životní síly. Jak stoupá, oživuje vás, zdvihá ze židle a vede k akci. Ve  chvíli kdy jednáte v reakci, je to jako kdybyste byla na surfu a vlna, neboli vaše energie, vlna vás vezme a veze ke břehu. Tehdy si užíváte tu jízdu. Pokud nejednáte v reakci, tak se obrazně řečeno snažíte zuřivě pádlovat ke břehu a navíc je odliv a samozřejmě se brzy vyčerpáte.

Je důležité vnímat, co to je ona reakce. Vnímat to na každodenní rovině, v  každoden-ních běžných situacích. Když uvidíte něco ve výloze a vstoupíte do obchodu, když potkáte kamaráda na ulici, když máte hlad a pouštíte se do skvěle vypadajícího jídla, když je vám teplo a sundáte si bundu. Představte si, jak jste se cítil(a), když jste dělal(a) něco, co vás bavilo. Nebo co byste udělal(a), kdybyste vyhrál(a) ve Sportce: pravděpodobně byste vyskočil(a) z gauče. Reakce ale může to být i slabá a jemná: „Ale jo, dám si čaj“. Vnímejte, kdy přichází ono oživení, otevření, vykročení vpřed, reakce, která vás zvedá ze židle.

Nejdříve se to naučíte rozpoznávat právě na každodenní rovině, kdy to co děláte mysl nevyhodnotí jako důležité a nemá tak silnou kontrolu. Později se naučíte rozpoznávat co je či není reakcí i ve větších rozhodnutích: v práci, ve vztahu atd. Toto je klíčové poselství vašeho výkladu: jednání v reakci znamená vnímat projevy vaší životní síly (energie), jak stoupá či klesá ve své frekvenci, prohlubování citlivost vůči jejím projevům.

Naučíte se tak, jak „chutná“ reakce, jak chutná vaše životní síla, která vás zdvihá ze židle, nabíjí a uvádí do akce. Díky tomu budete časem schopný(á) rozlišit jednání v reakci od skvělého nápadu, který ale není podepřený vaší životní energií – neboli je to pouze mysl, která iniciuje.

Občas se někdo zeptá, jak spolu mohou dva Generátoři fungovat, když by ani jeden z nich neměl jednat v reakci. Jednoduše, zde je příklad: Generátor potká Generátora na ulici, v reakci řekne „Jak se máš?“, druhý odpoví „Fajn, jdu na oběd, chceš taky?“. Skončí spolu na obědě a ještě domluví kino příští týden, možná i společný projekt či spolupráci - a vše se rodí organicky, v reakci.

Vaše pochopení a porozumění toho, co znamená jednat v reakci, se vyvíjí a bude vyvíjet. I za několik let budete stále objevovat nové hloubky toho, co znamená jednat v reakci, a uvědomovat si „Aha, zde se snažím manipulovat realitu, chtít aby bylo něco po mém, zde tlačím na pilu.“ Jedině díky osobní zkušenosti budete postupně lépe a lépe chápat, co pro vás znamená jednat v reakci. Není to synonymem pasivního života – jako Generátor budete aktivně používat svoji energii, znamená to že směr kterým se vydáte, způsob jakým svoji energii budete používat, vám určí ona energie sama (ne mysl). Jednoduše tak, že vám je pro něco k dispozici a vy cítíte, jak se ve vás zdvihá, a pro něco ne.

I když již víte, co je vaše reakce, tak pořád ještě neznamená, že se jí budete řídit :) Znám to ze svého života. Někdy mi to stejně nedá, a udělám něco, i když jsem věděl, že to není v reakci. A život mi to dříve či později hodí na hlavu a já se musím smát, jak jasně se ukáže, že to fakt za to nestojí.
_________________________________________________________________
 
  Každý z nás je jedinečný
 

Toto není jen opakované klišé. Existuje přímá spojitost mezi časem a místem našeho narození a konkrétní aktivací našeho genetického kódu – DNA. Human design pracuje s touto souvislostí. Stejně jako je DNA zodpovědná za stavbu našeho těla, aktivace jednotlivých částí naší DNA také určuje to, kým jsme na úrovni psychiky a vědomí.

Naše společnost přijala mnoho standardů a norem chování za “správné” a některé naopak za “špatné”, nebo “nesprávné”. Pokud se však těmito normami řídíme, anebo se snažíme změnit naše vlastní tendence tak, aby byly s těmito normami v souladu, může nám to velmi uškodit.

Lidé jsou jako sněhové vločky - neexistují dva naprosto stejní jedinci. Univerzální rady typu jak se chovat, co je pro nás dobré a co ne, kdy jít spát atd. jsou pro dobré univerzálního člověka – ne pro vás. Human design vám nabízí možnost dělat rozhodnutí a chovat se tak, jak je pro vás osobně správné. V tu chvíli přestanete potřebovat normy a standardy, které nejsou opravdu vaše.
_________________________________________________________________

 
  Nový roční cyklus prožitků a zkušeností začíná 21. ledna 2017 ve 21:33 h
 

Přestože je 31.12. koncem kalendářního roku, není to konec slunečního cyklu. Život na Zemi je zcela závislý na Slunci, které nás neustále a zásadně ovlivňuje. V mandale Human designu mají jednotlivé hexagramy souvislost s naší genetikou: 64 hexagramů (bran) Human designu koresponduje se 64 genetickými kodony DNA. Aktivace jednotlivých bran v naší mapě doslova souvisí s aktivací jednotlivých částí naší DNA (více viz zde).

Brána 41, která se nachází v kořenovém centru, souvisí s tzv. počátečním kodonem (Methionin) - molekulou, která je na začátku každé nové kódovací sekvence (věty) v DNA. Představuje v naší genetice velké písmeno na začátku nové věty a zahajuje vždy něco nového. V kontextu Human designu je to brána Stahu a Úbytku - ostatně na svět také přicházíme díky porodním stahům :) Omezení zdrojů, které tato brána ztělesňuje, vede k rozvoji fantazie a obrazotvornosti, neboli schopnost vystačit si s málem a maximálně využít potenciál, který máme k dispozici. Zároveň však podporuje snění o tom, co vše bychom mohli zažít. Proto je také známá jako brána fantazií a snů. Právě tato brána ve zvěrokruhu Human design představuje počátek nového ročního cyklu prožitků a zkušeností.

Slunce vstupuje do 41. brány vždy 21. nebo 22. ledna. Přesný začátek nového ročního cyklu je letos 21. ledna 2017 v 21h 33min 26sec našeho času. Tento jedinečný okamžik nastává pouze jednou do roka. Je to chvíle, kdy něco končí a zároveň něco nového začíná pro celou planetu.

Klasická novoroční předsevzetí jsou většinou odsouzena k nezdaru, neb jsou učiněna pod vlivem 38. a 39. brány, ve kterých se Slunce a Země nachází vždy 31. prosince. To jsou brány opozice/boje (38) a překážek/ provokace (39). Abychom mohli úspěšně začít nový cyklus, potřebujeme nejprve správně dokončit ten starý.

_________________________________________________________________

 
  Šokující tranzit
 

Hexagram č. 51 se nazývá Burcování, nebo také brána Šoku. Nachází se v centru Ega a souvisí s odvahou, potřebou testovat vlastní sílu a být v něčem první či nejlepší. Pokud je tato brána ve vaší mapě aktivovaná, jste soutěživí a šokujete druhé svou odvahou, případně dokážete ustát šokující události a skrze ně růst.

Letos v květnu (máji) vstoupila do této brány planeta Uran. Pod vlivem tohoto tranzitu jsme vystaveni šokujícím událostem, které nám sice mohou pomoci vyrůst, ale cesta vzhůru nám může připadat, jako kdyby nás někdo do vyššího poschodí dokopal. Toto platí dvojnásob pro všechny, kdo máte ve své mapě aktivovanou buď bránu 51, nebo (a ještě intenzivněji) bránu 25, která se nachází na opačném konci kanálu, v centru G.

Máte-li 25. bránu, vniká vám tranzitem dočasně kanál „Potřeby být první“. Další název zní „Zasvěcení šokem“. Pod vlivem tranzitu, a to i pokud máte jen 51. bránu, můžete mít tendenci vrhat se příliš nerozvážně do odvážných věcí – a narazit. Chtít být v něčem první či nejlepší – bez ohledu na to, zda vám to patří. Ano, tranzit vám může pomoci skutečně vyrůst ve vaší síle a ustát šokující události, ale jen když respektujete svůj hlas pravdy a nenecháte se jím strhnout.

Celkově je toto období, kdy se lidé s bránami 25 a 51, a skrze ně také jejich okolí (tzn. my všichni), potkávají s nečekanými a mnohdy šokujícími událostmi. Tyto silné události nás burcují a testují naši schopnost být ve svém středu. Pokud obstojíme, pomáhají nám k růstu.

V závislosti na relativní poloze Uranu vůči Zemi dochází k obdobím, kdy se zdánlivě pohybuje zpět do předešlé brány (tzv. retrográda) a poté opět vpřed. Díky tomu se Uran v bráně Šoku nachází v následujících časových úsecích: 21.5.- 2.9.2014, 13.3.2015 - 15.4.2016 a konečně 9.12.2016 - 19.1.2017. Máme se tedy na co těšit :) V tuto chvíli se v bráně 51 nachází měsíční uzly (21.8.2014 – 3.1.2015), které převzaly štafetu od retrográdního Uranu, abychom se nenudili.

Na závěr dodám, že tranzity nás neovlivňují po celou dobu stejnou silou. Nejvíce působí ve chvíli, kdy je brána aktivovaná tranzitem ve stejné lince, jako ta naše, případně v lince harmonické (1. se 4.; 2. s 5. a 3. se 6. linkou). Např. pokud máte bránu 51 či 25 ve 2. či 5. lince (viz vaše mapa), tak vás nyní jižní uzel měsíce (51.5) jistě slušně zásobuje. Odpověď na všechny šokující i jiné výzvy je zůstat věrný sám/sama sobě. V jazyku Human designu bych řekl: Rozhodujte se podle své osobní autority, vašeho hlasu pravdy. Držím nám palce.

 

 

Human design na Facebooku