JAKUB STŘÍTEZSKÝ
18 LET PRAXE S HUMAN DESIGNEM
PRVNÍ PROFESIONÁL A UČITEL HD V ČR A SR
"Od mládí mě vnitřní kompas vede k cestám osobního rozvoje a prošel jsem mnoha semináři / výcviky. Postupně jsem pracoval jako marketingový manažer, organizátor akcí, barman (v Londýně), rok jsem strávil v Indii a tři roky jsem učil angličtinu v mateřské školce na Taiwanu.
Baví mě zkoumat nové cesty a způsoby toho, jak překonat vlastní podmíněnosti a proměnit stíny ve zdroj osobní síly. Rád: se směju, cvičím tai-chi, tancuju, čtu fantasy literaturu, koukám na západ slunce a jím dobré jídlo."
MŮJ PŘÍBĚH
“Tohle jsi ty”, řekl mi kamarád a ukázal na monitor počítače ve svém bytě v Taipei. Byl červenec 2006 a já žil už rok na Taiwanu, kde jsem učil angličtinu v mateřské školce. Podíval jsem se na obrazovku a poprvé v životě uviděl mapu Human Designu. Svoji mapu. Moje oči se zaměřily na horní dvě centra, dva trojúhelníky ukazující nahoru a dolů, a okamžitě jsem si vybavil sen, který se mi zdál asi rok předtím. Byl jsem uvnitř nějaké pyramidy a sledoval, jak se davidova hvězda ✡ pomalu rozestupuje. Jeden trojúhelník plynul směrem nahoru a druhý dolů, až skončily nad sebou, přesně jako dvě horní centra v mapě. Spolu s tou vzpomínkou mnou projela silná intuice, že "o tom" potřebuju vědět víc.
Dovolte, abych se vám představil. Mám v sobě vrozenou touhu nalézt vlastní sílu, jít pod povrch, do podstaty věcí. Dodnes si pamatuji nadšení, které jsem cítil, když jsem ve svých 14 letech otevřel Oshovu knihu meditačních technik a poprvé v životě četl o meditaci a energii v jiném významu, než té elektrické.
Tato fascinace mi zůstala a postupně se proměnila v hledání praktických způsobů naplnění mé touhy po sebepoznání.
V rozhovoru mluvím o tom, co vede k hlubokým proměnám v našem životě, o osobním rozvoji, spiritualitě a své cestě (2024)
Během dospívání jsem začal vnímat, že mi v životě něco podstatného chybí, a začal jsem zkoumat, co mi brání být sám sebou. Zkoušel jsem vše, co mi přišlo do cesty. Brzy jsem zjistil, že čtení knih mě nezmění. Zamiloval se do Castanedových příběhů o Donu Juanovi a zároveň Tolkienova Pána prstenů, účastnil jsem se skupinových meditací, seminářů na holotropního dýchání a šamanismus, ale žádná zásadní změna v mém životě nenastala. A tak jsem dělal, co bylo potřeba, dostudoval gymnázium, obchodní školu a začal pracovat v marketingu.
Protože mé duchovní hledání nebylo úspěšné, přestal jsem aktivně hledat a o něco usilovat. Přesto přišla jedna důležitá proměna, díky cvičení Tai-chi, kterému se věnuji od svých 24 let. Asi po roce cvičení jsem si začal uvědomovat, že jsem se zpomalil a zklidnil, že jsem citlivější k sobě i k lidem kolem mě. Byla to změna pozvolná a nenápadná, ale o to silnější. Nic jiného a zásadního se však v mém životě nestalo a já si ve svých 26 letech bolestně uvědomoval, že jsem na své cestě stále na podobném místě, jako když jsem ve 14 četl Oshovy knihy a tak jasně cítil volání ve své duši. Stále jsem vnímal, že mi něco podstatného uniká.

Shodou okolností jsem si něco vydělal a naopak neměl žádné závazky, osobní ani pracovní. Vůbec jsem nevěděl co se sebou a tak jsem se bez jakéhokoliv očekávání vydal do Indie (mimo jiné i proto, že tam bylo levně). Plánoval jsem tam jen tak cestovat, číst a cvičit Tai-chi.
Po pár týdnech jsem ale potkal kluka, který mě seznámil s ojedinělým způsobem meditace, odlišným od všeho, co jsem kdy o meditaci četl či znal. S každou další meditací jsem měl větší chuť pokračovat a následující tři roky jsem se této praxi oddal naplno. Byla to odpověď na mé prosby a mnohem víc - poprvé jsem se dotkl sebe sama, svojí podstaty.
Přesto však můj “vnitřní stav“, neboli to, jak jsem zažíval sebe sama uvnitř, zůstával v bolestivém rozporu s tendencemi mé mysli a hlavně vnějšími okolnostmi mého života. Pocit toho, že mi něco chybí, tedy nadále zůstával.
Po čase jsem pochopil, že abych mohl pokračovat na cestě do svého středu, potřebuji se vzdát zaměření na to vnitřní a věnovat se více vnějším okolnostem každodenního života. Přinést do svého života více harmonie, být více uzemněný a spokojený s tím, jak žiju, jak si vydělávám, s lidmi kolem mě a především sám se sebou. Ale jak na to?

Tou dobou jsem již poznal množství procesů a technik (konstelace, reiki, Cesta s Brandon Bays, NLP atd.), které mi sice všechny něco daly a trochu pomohly, ale také jsem jasně vnímal, že nic z toho není pro mě tou skutečnou cestou k vnitřní proměně a svobodě, kterou hledám. Přál jsem si najít něco, co mi pomůže žít spokojený život v každodenní, materiální rovině. Zároveň jsem na tom byl podobně jako v dospívání - mé duchovní hledání se zdánlivě zastavilo a já dělal to, co bylo potřeba.
A tak jsem se ocitnul na Taiwanu, kde jsem učil malé děti anglicky, a nakonec i v bytě mého kamaráda, kde jsem fascinovaně zíral na mapu svého designu.
Seznámení s mým designem mi přineslo přesně to uzemnění, které jsem hledal, mnoho vhledů i odpovědí na mé otázky. Po nějakém čase mě nespokojenost se svým životem a se sebou samým začala (zvolna) opouštět a já jsem s překvapením cítil, že všechno je tak, jak má. Že se nemusím tolik snažit změnit ani vylepšovat a že můžu být spokojený s tím, co je, sám se sebou. To jsem nikdy předtím necítil.
rozhovor s MUDr. Janem Vojáčkem o Human Designu a mé cestě
Měl jsem velké štěstí na své učitele. Prvním byla Lynda Bunnel, ředitelka IHDS (International Human Design School). Druhým a tím hlavním pak Genoa Bliven, ředitel Human Design America.
Po několika měsících studia jsem si uvědomil, že se chci Human Designu věnovat profesionálně. Prošel jsem si všechny kurzy profesionálního výcviku, nejprve s Lyndou a pak znovu s Genoou. V roce 2008 jsem se vrátil do Čech a začal zde HD nabízet.
rozhovor s MUDr. Janem Vojáčkem o Human Designu a mé cestě
Genoa se stal mým mentorem a přítelem. Od roku 2010 jsem mu asistoval v základních kurzech a pak i ve všech úrovních profesionálního výcviku (PTL). V letech 2011 až 2014 jsem s Genoou organizoval letní semináře a to nejdůležitější, co o Human Designu vím, jsem se naučil od něj.
Začal jsem šířit Human Design v ČR a SR, kde o něm do té doby nikdo nevěděl. Dělal jsem množství veřejných přednášek, seminářů, online kurzů, rozhovorů a několik televizních vystoupení.
Ať vás vaše cesta dovede domů, do vašeho středu.
🤍
Děkuji za vaši pozornost a těším se na viděnou.








