JAKUB STŘÍTEZSKÝ

“Tohle jsi ty”, řekl mi kamarád a ukázal na monitor počítače ve svém bytě v Taipei. Byl červenec 2006 a já žil už rok na Taiwanu, kde jsem učil angličtinu v mateřské školce. Podíval jsem se na obrazovku a poprvé v životě uviděl mapu Human Designu. Svoji mapu. Moje oči se zaměřily na horní dvě centra, dva trojúhelníky ukazující nahoru a dolů, a okamžitě jsem si vybavil sen, který se mi zdál asi rok předtím. Byl jsem uvnitř nějaké pyramidy a sledoval, jak se davidova hvězda pomalu rozestupuje. Jeden trojúhelník plynul směrem nahoru a druhý dolů, až skončily nad sebou, přesně jako dvě horní centra v mapě. Spolu s tou vzpomínkou mnou projela silná intuice, že "o tom" potřebuju vědět víc. 

V té době jsem měl za sebou několik let intenzivních meditací a všemožného hledání vnitřní svobody. Zažíval jsem nádherné stavy vědomí, ale můj život, má vnější realita, zůstávaly pořád stejně neuspokojivé. Toužil jsem najít něco, co mi pomůže být uzemněný v každodenní realitě a žít smysluplný život. Ještě jsem nevěděl, že Human Design je odpověď na mé přání, ale okamžitě jsem začal zkoumat, co to vlastně je. Za tři týdny vedl Deepak (onen kamarád) úvodní kurz do Human Designu. O několik  týdnů později jsem si objednal základní výklad, přihlásil se do stejného kurzu online a Human Design jsem již studovat nepřestal...

I tak ale  jedna změna přišla, díky cvičení Tai-chi. Asi po roce cvičení (to mi bylo 25 let) jsem začal vnímat, že jsem se zpomalil a zklidnil, že jsem citlivější k sobě i k lidem kolem. Byla to pozvolná, nenápadná a jemná změna.

Nic jiného a zásadního se však v mém životě nestalo a já si ve svých 26 letech bolestně uvědomoval, že jsem na své cestě stále na podobném místě, jako když jsem ve 14 četl Oshovy knihy a tak jasně cítil volání ve své duši. Stále jsem vnímal, že mi něco podstatného uniká. Věděl jsem, že se něco "musí stát", ale vůbec jsem jak.  

Byla to odpověď na mé prosby a mnohem víc - poprvé jsem se dotkl sebe sama, svojí podstaty. Přesto však můj “vnitřní stav“ zůstával v  bolestivém rozporu s  tendencemi mé mysli a i vnější okolnostmi mého života mě neuspokojovaly.

Pocit toho, že mi něco chybí, nadále zůstával. Po čase jsem pochopil, že abych mohl pokračovat na cestě do svého středu, potřebuji se vzdát přílišného zaměření na duchovní růst a věnovat se více vnějším, praktickým tématům. Přinést do svého života více harmonie, uzemnění a spokojenosti s tím, jak žiju, jak si vydělávám, s lidmi kolem a sám se sebou.

Seznámení s mým designem mi přineslo uzemnění, které jsem hledal, mnoho vhledů a odpovědí.

Po nějakém čase mě nespokojenost s mým životem a se sebou samým začala (zvolna) opouštět a já jsem s překvapením cítil, že všechno je tak, jak má. Že se nemusím tolik snažit změnit ani vylepšovat a že můžu být spokojený s tím, co je, sám se sebou. To jsem nikdy předtím necítil. Po několika měsících studia jsem si uvědomil, že se chci Human Designu věnovat profesionálně.

Měl jsem velké štěstí na své učitele. Prvním byla Lynda Bunnel, ředitelka IHDS (International Human Design School). Druhým a tím hlavním pak Genoa Bliven, ředitel Human Design America. Prošel jsem všemi základními kurzy a profesionálním výcvikem, nejprve s Lyndou a pak znovu s Genoou. V září /  septembri 2008 jsem se vrátil do Čech a začal dělat HD výklady. Začal jsem Human Design šířit v ČR a SR, kde o něm do té doby nikdo nevěděl. Během let jsem dělal množství přednášek, seminářů, online kurzů, rozhovorů v časopisech, rádiu i v televizi.

Několikrát jsem se také účastnil kurzů a přednášek přímo s Ra Uru Hu, který mě i oslovil, abych pro něj v Praze uspořádal seminář.