15.8. 2023

Poslední dobou jsem si čím dál méně jistý různými mentálními koncepty a můj způsob sledování i vyhodnocování světa se mění. Vede mě to k tomu, abych se ještě víc opíral o svoji životní sílu, a vnímal, s čím se chce propojit. (To, čemu se v Human designu říká „vnitřní autorita“.)

Prožívám to intenzivně jak v osobním, tak v profesním životě.  Když mluvím o Human designu, nebo přímo o něčí mapě, a říkám věci, které říkám již léta, zkoumám při tom, jak moc jsem s tím propojený a zda to jde skutečně ze mě. Občas zapochybuji o přesnosti či hodnotě svého prohlášení a hledám lepší způsob, jak to říct, případně zda to vůbec říkat.

Sleduji také, že v tom procesu nejsem sám. Že tato doba už nesnese nic jiného než pravdivost ve vztahu k sobě a k okolnímu světu. Duchovní učitelé, mentální koncepty a nejrůznější techniky přestávají sloužit. Byly funkční a potřebné v době svého vzniku, ale my teď potřebujeme jít dál a nebýt ve vleku naší mysli. Jeden z jejích triků je i přesvědčení, se kterým se často setkávám, že když něco ještě chvíli vydržíme, ještě na sobě zapracujeme a něco pochopíme, tak se dostaneme na novou úroveň vědomí – kde pak samozřejmě všechno půjde samo…

Atmosféra pěkně zhoustla a nejrůznější tlaky jsou velkými urychlovači růstu. Můžeme je ustát jen tak, že se pustíme svých mentálních zákopů a půjdeme s proudem života, bez ohledu na to, jak by co mělo být podle nás (naší mysli). Setrvačnost mysli je však obrovská a tento proces je dlouhodobý. Můžeme se proto cítit jako mezi dvěma světy – a ono to také tak je. To staré v nás ještě nezmizelo, a to nové ještě není plně přítomné.

Jednou z výzev je naučit se oddělovat náhled na svět z pohledu mysli a náhled na svět skrze tělo a naše skutečné (zdravé) já. Tyto pohledy se mohou mezi sebou opakovaně překlápět a někdy je výzvou udržet se v alespoň snesitelné emoční i fyzické pohodě (pro nás i pro okolí). A právě v tom nám může být naše tělo velkým pomocníkem!

Naše realita funguje podle zákonů Newtonovské a kvantové fyziky neboli zákonů přírody, či podle Božího řádu. Ať už tyto síly nazveme jakkoliv, na jejich fungování se můžeme doopravdy spolehnout. Veškeré utrpení plyne z toho, že jsme tyto zákony doposud nedokázali z naší stávající úrovně vědomí uvidět a žít.

Od určitého stupně poznání a porozumění sobě (a tím i světu) nemusíme trpět, to není součástí plánu Boha-přírody. Pokud se nám podaří začít používat mysl jako nástroj a oddělit ji od našeho pravého já, začneme tyto zákony následovat. Naše tělo je příroda, spojenec, který nikdy nelže. Dokáže s námi komunikovat prostřednictvím nejrůznějších vjemů a pomáhá nám vymanit se z nefunkčního nastavení. Jinými slovy, vymanit se z nadvlády mysli a mentálních konceptů, které vedou k nefunkčnímu jednání a zbytečnému utrpení či odporu. Jak ale na to? 

Human design není založený na víře, ale na osobním experimentu. V praxi skvěle funguje, bez ohledu na jakoukoliv teorii, ale i ta teorie mi dává smysl. Jak je možné, že na nás má postavení planet v okamžiku narození tak velký vliv? Lidské tělo (dopravní prostředek) je naprogramované pomocí neutrin (částice přírodní povahy, které vznikají v jádru hvězd). Naše duše si zvolí takový dopravní prostředek, který jí bude formovat, aby zrála a naplnila své poslání v tomto životě. Tohle je příroda v přímém přenosu.

Dává mi smysl, že Human design přišel v době, kdy se procesy a vývoj na naší planetě začaly tak zrychlovat. Je to dokonalý nástroj pro navigaci v době, kdy je obtížné se vyznat v tom, co je skutečně „naše“ a kde jsme byli „indoktrinováni“ prostředím.

Moje vlastní změny ve vnímání mě opakovaně v průběhu posledních pár měsíců nutily k zamýšlení se nad tím, zda i HD není pouze koncept, a do jaké míry je aktuální a platný. Ale stále znovu se mi ukazuje, že se můžu s důvěrou opřít o svoji autoritu. Že naše vnitřní nastavení, tak jak je popisuje Human design, popisuje právě onen přírodní či Božský řád, se kterým díky tomu mohu být v souladu. A že nás naše autorita vždy dokonale navede k tomu dalšímu kroku na naší cestě. Přestože je možné Human design studovat jako vědní obor, vede především k přítomnosti a propojení se s inteligencí našeho těla. Tato vrozená moudrost nám pomáhá rozlišit koncepty mysli od naší pravdy a opravdovosti.

Pokud jste dočetli až sem, tak díky za pozornost A pokud se chcete podívat, jak vypadá život podle přírodního řádu, doporučuji tento skvělý dokumentární seriál.

Jakub Střítezský

15.8. 2023

Poslední dobou jsem si čím dál méně jistý různými mentálními koncepty a můj způsob sledování i vyhodnocování světa se mění. Vede mě to k tomu, abych se ještě víc opíral o svoji životní sílu, a vnímal, s čím se chce propojit. (To, čemu se v Human designu říká „vnitřní autorita“.)

Prožívám to intenzivně jak v osobním, tak v profesním životě.  Když mluvím o Human designu, nebo přímo o něčí mapě, a říkám věci, které říkám již léta, zkoumám při tom, jak moc jsem s tím propojený a zda to jde skutečně ze mě. Občas zapochybuji o přesnosti či hodnotě svého prohlášení a hledám lepší způsob, jak to říct, případně zda to vůbec říkat.

Sleduji také, že v tom procesu nejsem sám. Že tato doba už nesnese nic jiného než pravdivost ve vztahu k sobě a k okolnímu světu. Duchovní učitelé, mentální koncepty a nejrůznější techniky přestávají sloužit. Byly funkční a potřebné v době svého vzniku, ale my teď potřebujeme jít dál a nebýt ve vleku naší mysli. Jeden z jejích triků je i přesvědčení, se kterým se často setkávám, že když něco ještě chvíli vydržíme, ještě na sobě zapracujeme a něco pochopíme, tak se dostaneme na novou úroveň vědomí – kde pak samozřejmě všechno půjde samo…

Atmosféra pěkně zhoustla a nejrůznější tlaky jsou velkými urychlovači růstu. Můžeme je ustát jen tak, že se pustíme svých mentálních zákopů a půjdeme s proudem života, bez ohledu na to, jak by co mělo být podle nás (naší mysli). Setrvačnost mysli je však obrovská a tento proces je dlouhodobý. Můžeme se proto cítit jako mezi dvěma světy – a ono to také tak je. To staré v nás ještě nezmizelo, a to nové ještě není plně přítomné.

Jednou z výzev je naučit se oddělovat náhled na svět z pohledu mysli a náhled na svět skrze tělo a naše skutečné (zdravé) já. Tyto pohledy se mohou mezi sebou opakovaně překlápět a někdy je výzvou udržet se v alespoň snesitelné emoční i fyzické pohodě (pro nás i pro okolí). A právě v tom nám může být naše tělo velkým pomocníkem!

Naše realita funguje podle zákonů Newtonovské a kvantové fyziky neboli zákonů přírody, či podle Božího řádu. Ať už tyto síly nazveme jakkoliv, na jejich fungování se můžeme doopravdy spolehnout. Veškeré utrpení plyne z toho, že jsme tyto zákony doposud nedokázali z naší stávající úrovně vědomí uvidět a žít.

Od určitého stupně poznání a porozumění sobě (a tím i světu) nemusíme trpět, to není součástí plánu Boha-přírody. Pokud se nám podaří začít používat mysl jako nástroj a oddělit ji od našeho pravého já, začneme tyto zákony následovat. Naše tělo je příroda, spojenec, který nikdy nelže. Dokáže s námi komunikovat prostřednictvím nejrůznějších vjemů a pomáhá nám vymanit se z nefunkčního nastavení. Jinými slovy, vymanit se z nadvlády mysli a mentálních konceptů, které vedou k nefunkčnímu jednání a zbytečnému utrpení či odporu. Jak ale na to? 

Human design není založený na víře, ale na osobním experimentu. V praxi skvěle funguje, bez ohledu na jakoukoliv teorii, ale i ta teorie mi dává smysl. Jak je možné, že na nás má postavení planet v okamžiku narození tak velký vliv? Lidské tělo (dopravní prostředek) je naprogramované pomocí neutrin (částice přírodní povahy, které vznikají v jádru hvězd). Naše duše si zvolí takový dopravní prostředek, který jí bude formovat, aby zrála a naplnila své poslání v tomto životě. Tohle je příroda v přímém přenosu.

Dává mi smysl, že Human design přišel v době, kdy se procesy a vývoj na naší planetě začaly tak zrychlovat. Je to dokonalý nástroj pro navigaci v době, kdy je obtížné se vyznat v tom, co je skutečně „naše“ a kde jsme byli „indoktrinováni“ prostředím.

Moje vlastní změny ve vnímání mě opakovaně v průběhu posledních pár měsíců nutily k zamýšlení se nad tím, zda i HD není pouze koncept, a do jaké míry je aktuální a platný. Ale stále znovu se mi ukazuje, že se můžu s důvěrou opřít o svoji autoritu. Že naše vnitřní nastavení, tak jak je popisuje Human design, popisuje právě onen přírodní či Božský řád, se kterým díky tomu mohu být v souladu. A že nás naše autorita vždy dokonale navede k tomu dalšímu kroku na naší cestě. Přestože je možné Human design studovat jako vědní obor, vede především k přítomnosti a propojení se s inteligencí našeho těla. Tato vrozená moudrost nám pomáhá rozlišit koncepty mysli od naší pravdy a opravdovosti.

Pokud jste dočetli až sem, tak díky za pozornost A pokud se chcete podívat, jak vypadá život podle přírodního řádu, doporučuji tento skvělý dokumentární seriál.

Jakub Střítezský