Co to je, Human design?

Co to je, Human design? Na tuto otázku odpovídám často. Mám tak příležitost, ujasnit si, co je vlastně podstatou Human designu. Možných odpovědí je celá řada. Navíc každý má svůj úhel pohledu. Když o Human designu mluví studenti profesionálního výcviku, vyzdvihují či zdůrazní jiné věci než já. Tentokrát bych však rád na tuto otázku odpověděl jinak než doposud.

Když se narodíme, přicházíme na svět jako bytost, která je (ve většině případů) ve svém středu. Jsme sami sebou a nic nám nechybí. Náš tvůrčí projev je omezený pouze našimi motorickými (ne)schopnostmi, a ani ty nám nemohou zabránit ve zkoumání světa kolem nás. Jsme archetypem sebe sama, plní čistého kreativního potenciálu, připravení jej projevit. Jsme však také zcela závislí na rodičích, bez kterých bychom nepřežili. Neumíme mluvit, chodit, ani si zajistit potravu. Ve chvíli, kdy se projevíme, často narazíme na zákazy a příkazy. Náš přirozený způsob bytí je popírán nejen rodiči, ale celou společností. Jaký závěr jsme si vyvodili z toho, že nás rodiče již v malém věku odložili na většinu dne do jeslí či školky? Další zastávkou je škola, kde musíme sedět bez hnutí několik hodin denně. Tím se především učíme, že se vyplácí popírat své instinkty (které dítě by samo od sebe vyhledalo židli a pak na ní bez hnutí strávilo 4 hodiny??), že opakování toho co vymysleli jiní je odměňováno a naše vlastní iniciativa je potrestaná.

Učíme se tak nenásledovat to, co nás fascinuje (pokud to je například ptáček za oknem třídy) a naopak věnovat pozornost tomu, co považuje za důležité osoba v roli autority (rodič, učitelka atd.). Vzdáváme se tak své vlastní autority. Ve chvíli, kdy jsme tzv. soběstační a vybavení pro život, jsme prošli procesem domestikace, který spolehlivě potlačil nejen velkou část naší kreativity, ale také závojem zapomnění zahalil naši archetypální podstatu, onen čistý potenciál, se kterým jsme se narodili. Po narození jsme jej byli plní, ale neměli jsme prostředky k jeho vyjádření. Když je již máme, jsme natolik vyrušení ze svého středu, že jsme zapomněli, proč jsme sem vůbec přišli. Náš vnitřní svět je o dost prázdnější v porovnání s tím, jaký byl v dětství.

Většina terapeutických přístupů pracuje se zakázkou, ve které klient popíše svůj problém a často také řešení, stav ke kterému se chce dopracovat. Terapeut/kouč/mentor poté pomocí nejrůznějších technik a osobních schopností pracuje na odstranění problému a na dosažení klientem požadovaného cíle. (Sám mám poměrně bohaté zkušenosti s terapiemi a některé terapeutické metody výjimečně také používám při práci. Vím, že mi tyto zkušenosti mnohé daly a dle potřeby odkazuji někdy klienty na terapeuty, které mám osobně vyzkoušené a jejichž práce si cením.) Tento klasický přístup však v sobě nese dvě velká rizika.

První z nich je snadněji rozpoznatelné a dobrý profesionál se mu vyhne. Totiž že klient může chtít měnit a „řešit“ (či vymazat ze svého života) něco, co je jeho součástí a dokonce i jeho silnou stránkou, která se pouze jeví jako problém, protože se projevuje v nesprávné chvíli na nesprávném místě. (A to ani nemluvím o sebeobviňování či pocitech studu, které často v sobě neseme pod dojmem, že bychom měli být jiní, než jsme. Stres pramenící z odsuzování sebe sama je často ohromný.) První problém je tedy potlačování naší přirozenosti ve snaze o vylepšení sebe sama.

V jisté chvíli našeho vývoje bylo (u většiny lidí) vše v pořádku. Když jsme však museli přijmout a přizpůsobit se tomu, co nám nepatří, vyvolalo to v nás nerovnováhu, vyrušilo to náš přirozený způsob bytí. Toto vyrušení je naší součástí a my pak pod jeho vlivem jednáme. Jinými slovy máme problém. To sice vnímáme, protože jsme se však rozhodli potlačit něco uvnitř sebe sama a přijmout externí program, také máme pokřivenou optiku a nevidíme dobře, v čem se náš problém skutečně nachází.

Například někdo s otevřeným centrem Ega může mít tendenci k podceňování se a snahu dokazovat svoji hodnotu sobě i druhým. Tento problém však vznikl díky tomu, že někdy někde jednal v rozporu sám se sebou a nevyhnutelně tak narazil na překážky ve vnějším světě. Místo návratu ke své přirozenosti vidí problém v tom, že není schopen dělat něco, co mu však stejně nepatří. Nevidí, že mu to (něco) nepatří a myslí si, že by to (něco) měl být schopen dělat. Že to je „normální“, že se to od něj čeká. On sám to od sebe očekává nejvíc ze všech! Obviňuje se, že není dost dobrý (otec, partner, zaměstnanec, kamarád…) a že svoji hodnotu musí dokázat sobě i druhým. Snaží se tento „problém“ vyřešit, tím jej opakovaně vytváří a točí se v kruzích.

Druhý problém je mnohem méně viditelný (a zde se také konečně dostávám k odpovědi na otázku, co to je Human design). Uvedu jej vtipem, jedním z mála, které si pamatuji: Narodí se chlapeček, ale ani ve dvou letech ještě nemluví. Rodiče s ním chodí po doktorech a dělají vše pro to, aby mluvit začal. Léta plynou a on stále nic neříká. Rodiče jsou zoufalí, ale v pěti letech se s tím už smíří. Jdou na návštěvu k přátelům. Chlapeček dostane šálek čaje, rodiče se baví a v tom se ozve: „Do prdele, kde je cukr?!“ Rodiče nadšeně vykřiknou: „Ty mluvíš! To je skvělé! Jak to, že jsi doteď nemluvil?“. A chlapeček odpoví: „Až doteď bylo všechno v pořádku.“

Ano, můžeme hledat řešení v terapii a tím svůj problém i vyřešit, ale do jaké míry nám řešení problémů může pomoci v cestě k našemu plnému potenciálu? (Tím nechci znevažovat terapeutickou pomoc, může být velmi účinná.) Víme, že chemické léky často jen potlačují symptomy a neléčí jejich skutečnou příčinu. Že kvalitní zdraví souvisí s mnoha faktory, které jsou vždy individuální a specifické pro daného člověka. Že ve finále vše souvisí se vším: jak nahoře, tak dole. Jakákoli změna, která je vedená negativní motivací, snahou vyhnout se něčemu, zbavit se něčeho, je vždy omezená negativním vymezením se a nabízí tak mnohem méně možností. (Bez ohledu na to, že může vést k požadovanému výsledku.) Tato negativně vymezená motivace jít OD něčeho omezuje naše možnosti. Jak však říká Leonardo DiCaprio ve filmu Inception (Počátek), pozitivní emoce motivují ke změně více než negativní. Druhý problém tedy spočívá v negativním vymezení vůči stávajícímu stavu.

Human design mapuje přirozený a optimální stav bytí, okolnosti za kterých

jsme schopní projevit své jedinečné dary a talenty optimálním možným způsobem, vedoucím k naplnění našeho životního poslání. Čtení mapy může sice trvat hodinu, ale esence vašeho designu se dá vystihnout během 30 sekund. Tato esence (pokud mapu čte zkušený profesionál) silně působí v naší psýché a energii. Je to v jistém smyslu iniciační zkušenost, semínko, zrcadlení či prožitek naší archetypální podstaty a přirozeného způsobu bytí. Popis našich darů a talentů, naší přirozenosti, pomocí Human designu, tak pomáhá v rozpomenutí se na přirozený stav bytí.

Když tyto informace slyšíme, hluboce s námi rezonují a probouzí v nás zapomenuté či potlačené způsoby chování a bytí. Roste naše kreativita a máme více možností jednání. Mění se frekvence naší aury (elektromagnetického pole kolem těla) a to do našeho života přitahuje něco nového. Tato změna je zprvu často velmi jemná a těžko uchopitelná. V našem životě se ani nemusí něco změnit, přesto cítíme, že je něco jinak. Postupně se uprostřed našeho života začínáme cítit lépe a lépe i přesto, že na povrchu ani žádné velké zemětřesení nemuselo proběhnout a vše se jeví skoro jako dřív. Snaha o „lepší život“ (často velice neurčitá představa o tom, jak bychom se mohli mít, kdybychom nemuseli pracovat, nebyli zatížení dluhy, neměli obtížný vztah atd.), začíná být nahrazována přijetím života, který žijeme. Je to ten ideální možný, jinak bychom jej nežili. Všechny obtíže k nám přichází jako pomoc na cestě v našem vývoji.

Často nejsme sami k sobě dostatečně citliví a jemní, abychom se zastavili a řekli si, co vlastně potřebujeme, co by nám pomohlo. Ne čeho se chceme zbavit, ale jakou realitu chceme vytvářet. Po čem doopravdy toužíme? Není to záplata v našem životě, ale královský háv, který nám dokonale padne a ve kterém se cítíme jako doma. Proto u výkladu často říkám, že řešení problémů se nenachází v řešení problémů 🙂 Známý citát od Einsteina zní: problém nemůže být vyřešen na úrovni vědomí, ve které vznikl. Řešením není dívat se na to, co nechci, ale mít obraz, prožitek, pocit toho, kým jsem, když jsem ve svém „přirozeném a optimálním stavu bytí“.

Jak říká můj učitel Genoa, nepotřebujete svůj design znát, abyste jej mohli žít. Human design nevytváří prožitek probuzení, ale může být užitečný lidem, kteří se probouzí. Má dlouhá odpověď na otázku co je Human design tedy zní: zrcadlení našeho přirozeného stavu bytí, které nám pomáhá dělat takové volby a projevit se takovým způsobem, který nám skutečně patří a který vede k realizaci našeho životního poslání. Ať už je to cokoliv. To nám umožní rozhodně se postavit tomu, co nám ubližuje, a naopak přijmout to, s čím nemá cenu bojovat. Když experimentujete s rozhodováním podle svého designu a když si vybavíte obraz (pocit, představu) svého ideálního projevení se ve světě, umožní vám to přístup k mnohem více vnitřním zdrojům (schopnostem), než při klasické změně motivované snahou jít od něčeho. A kdo ví, třeba se v určitých chvílích dokážete naladit na svůj přirozený stav bytí do té míry, že jej začnete žít a možná si to ani neuvědomíte 🙂

Poud jste dočetli až sem, děkuji za trpělivost. Na zkrácení textu ještě zapracuju 🙂 Inspirací při psaní tohoto článku mi krom obvyklých zdrojů (Genoa Bliven a Ra Uru Hu) byl také Joseph Riggio a jeho kniha „The State of Perfection“.

 

Neutrina, Slunce a planety: Jak nás činí tím, kým jsme

Vědci již dlouho vědí o existenci neutrin, energetických částic, které vznikají převážně uvnitř hvězd, cestují napříč vesmírem a procházejí bez překážky vším. Až do roku 1998 se však domnívali, že se jedná o bezhmotné částice. Teprve v roce 1998 objevili, že neutrina mají hmotu. Vědci zjistili, že ta největší neutrina váží asi jednu miliontinu váhy protonu. Zjistili také, že necestují rychlostí světla, jak se dříve domnívali, ale asi 98-99 % rychlosti světla, což také znamená, že se nejedná o čistě energetickou a nehmotnou částici.

Neutrina jsou doslova dechem hvězd, která věčně proudí z našeho Slunce i z jiných hvězd. Každým čtverečním centimetrem na Zemi jich za sekundu prochází téměř 500 miliard. Tedy i každým čtverečním centimetrem našeho těla. Žijeme doslova v oceánu neutrin a je jich tolik, že kdybychom je mohli vidět, neviděli bychom již nikdy nic jiného. Nesou s sebou informace o všem, čím prošly, a odnášejí si informace o nás.

To, že neutrina mají hmotu, je také jedna z informací, které Ra Uru Hu v roce 1987 obdržel. Skutečnost, že se jedná o hmotné částice, je klíčová pro pochopení toho, proč na nás mají planety i přítomnost druhých lidí takový vliv. Většina neutrin, která prochází Zemí, vznikla v našem Slunci – asi 70 %. Jupiter produkuje asi 3 % “našich” neutrin a dokonce i lidé produkují velmi malé množství neutrin. Ale prakticky vzato, 70 % neutrin pochází z našeho Slunce a zbylých 30 % ze vzdálených hvězd. A právě ta neutrina, která pocházejí z vesmírného prostoru a která na své cestě k nám prolétnou určitou planetou naší soustavy nebo naším měsícem, nám předávají informace, které z těchto planet nabrala.

Hmota je podstatná pro uchování informace. A hmota neutrin funguje podobně jako paměť v počítači – uchovává informace, které pak předává všemu, s čím se potká. Tím, jak neutrina procházejí planetami, se jejich paměť plní informacemi, které souvisejí s objekty, kterými prošla. Určitým způsobem se tak jejich informace zabarvují. Je to podobné, jako když se srazí červené a bílé auto. Obě si sebou odnáší kousek barvy toho druhého: bílé auto bude mít na sobě trochu červené barvy a naopak. Neutrino, které na své cestě k nám prolétne Marsem, nám předá určitou informaci, kousek toho, co si z Marsu odneslo. To, kde se v tu chvíli Mars nachází, určuje, která brána v našem designu je definovaná Marsem. To se děje neustále a v jazyce Human designu (i astrologie) se tomu říká planetární tranzit. V okamžiku našeho narození, když jsme poprvé vystaveni vlivu tohoto oceánu neutrin mimo matčino nitro, však neutrina působí jako programovací faktor na náš genetický kód a způsobují aktivaci určitých částí naší DNA. Navždy do nás otisknou obraz onoho okamžiku, který se stane naším designem.

 

Červená a černá, tělo a mysl, design a osobnost, krystaly vědomí

V okamžiku narození je do každého z nás otištěn obraz onoho okamžiku v závislosti na momentálním postavení planet, Slunce a Měsíce vůči Zemi (viz článek výše). Toto nastavení, tzv. design, znázorňuje naše mapa a je neměnné po celý náš život. To co se mění je náš přístup k životu a způsob, jakým své dary vyjadřujeme. Tento vesmírný otisk způsobuje aktivaci jednotlivých částí naší DNA. Podle toho, které části naší DNA jsou aktivovány, se z některých buněk stávají svaly, z jiných kosti atd. Stejně jsou aktivovány určité dary a talenty, naše predispozice. Mapa designu tyto dispozice graficky znázorňuje a umožní tak číst informace, které do nás vesmír v okamžiku narození zakódoval. Připomínám, že se jedná o mapu našeho dopravního prostředku, našeho těla a jeho přirozených předpokladů.

My lidé se skládáme ze dvou částí, každý člověk má v sobě dva krystaly vědomí: vědomí osobnosti (v mapě znázorněné černě) a vědomí těla (v mapě znázorněné červeně). Tyto dva krystaly vědomí dávají společně vzniknout základní dualitě, ve které žijeme: mysl a tělo, duch a hmota. Společně tak vytváří větší celek, neboli nás. Mysl představuje naší inteligenci a schopnost sebereflexe, to o čem mluvíme, když říkáme „já“. Dalo by se říct, že mysl je nejvrchnější slupkou naší duše, nesmrtelného vědomí, které s námi prochází všemi inkarnacemi. Do jaké míry jsme vědomí a přítomní, do takové míry jsme v kontaktu s naší duší a reprezentujeme její záměry.

Tělo představuje dopravní prostředek, který nás veze tímto životem. Má své vlastní vědomí, které řídí jeho vývoj a růst od okamžiku oplodnění vajíčka spermií. Vědomí spravující tisíce úkonů, které se v nás každou sekundu odehrávají. Tělo umožňuje naší existenci a představuje život sám - bez něj bychom tu nebyli. Tělo je forma v rovině forem. V Human designu se používá přirovnání, ve kterém jsme my (naše já, to s čím se identifikujeme) pasažérem ve vlastním těle a naše tělo je auto, které nás veze životem. Tělo ví, co pro nás je či není dobré a má schopnost správné navigace za všech okolností. K této navigaci nemáme vědomý přístup, ale můžeme jí umět naslouchat pomocí naší vnitřní autority.

Málokdo však ví, jak moudrosti svého těla naslouchat a nechat se jí vést ve svých rozhodnutích. Rodiče nás to většinou nenaučili. Naše civilizace je založená na mysli a mentálních rozhodnutích. Tím, že se rozhodujeme z mysli, se s tělem pereme o řízení a nemáme čas vychutnat si jízdu životem. Human design pomáhá obnovit přirozenou harmonii života, pohodlně se usadit na zadním sedadle a užívat si to co nás potkává. Pomáhá plně rozvinout a realizovat naše dary a talenty a naplnit tak životní poslání.

Sloupce čísel v levé a pravé části mapy jsou brány, které máte ve vaší mapě definované. Těchto bran je celkem 64. Stejně jako astrologie rozděluje kolo na 12 znamení zvěrokruhu, které má každé své vlastnosti, rozděluje Human design kolo na 64 velmi konkrétních archetypálních energií. Branám se také říká hexagramy, protože každá brána je jedením hexagramem I-ťingu (I-ťing je číselný systém, používaný po tisíce let v Číně pro věštění) a představuje určitý archetypální dar. To, které brány jsou ve vaší mapě definované, neboli které archetypální dary a talenty jsou vám dány do vínku, záleží právě na postavení planet v okamžiku narození.

Brány, které máte ve své mapě definované, jsou uvedené ve sloupcích po straně mapy. V mapě samotné jsou pak zvýrazněné fialovým kroužkem a vybarvením polovinu kanálu, ve kterém se nachází. Sloupec černých bran vpravo představuje osobnost, vědomé dary a talenty, to, kdo si myslíme, že jsme. To k čemu máme vědomý přístup a s čím se identifikujeme. Červené brány v levém sloupci představují nevědomé dary a talenty, něco k čemu nemáme vědomý přístup, aspekty, které v sobě nevidíme. Když bychom někomu popisovali sami sebe, mluvili bychom převážně o naší vědomé definici, o tom, co je v mapě černé. Naše nevědomé tendence se projevují stejně často a stejně silně, jako ty vědomé, ale většinou si jich prostě nejsme vědomi. Poznáváme je především ze zpětné vazby od druhých lidí, případně díky tomu, že je léta opakovaně projevujeme a žijeme tak dlouho, až si je uvědomíme a přijmeme za vlastní, aniž bychom jim však nutně rozuměli.

Červené brány tedy reprezentují vědomí našeho těla a černé brány reprezentují vědomí naší osobnosti, naší nesmrtelné podstaty, naší duše. V mapě je tak znázorněna základní dualita naší existence, spojení hmoty a ducha, těla a mysli. Spojením obou těchto částí vzniká větší celek, náš design. Teprve když se přestaneme prát o řízení a usadíte se na zadním sedadle, můžeme skutečně sledovat film svého života, ve kterém konečně hrajeme hlavní roli.

 

Jak se liší Human design od astrologie?

Přestože vstupní údaje jsou u HD i astrologie stejné (čas a místo narození), jejich zpracování je velmi odlišné. Postavení planet v čase narození, základ pro tvorbu horoskopu. U HD je to pouze jedna část mapy, ta vědomá, naše osobnost. Z postavení Slunce v okamžiku narození se také odvodí pozice Slunce 88 stupňů (cca 88 dní) před časem narození a postavení planet v tu dobu určuje naši nevědomou část, inteligenci našeho těla. Teprve spojení těchto dvou částí vzniká mapa designu.

Další, nejvíce viditelný rozdíl, je v tom, že HD umísťuje jednotlivé aktivace do energetických center v těle člověka, která jsou mezi sebou spojena dráhami (kanály), zatímco astrologie umísťuje jednotlivé planety do astrologického „kolečka“.

Nejdůležitější rozdíl je pak v tom, co mapa HD oproti horoskopu ukáže: náš ideální způsob fungování a rozhodování. Popsat člověka a jeho vlohy umí mnoho systémů: astrologie, eneagram, osobnostní testy atd. Pouze HD však ukazuje, co přesně znamená řídit se moudrostí a inteligencí našeho těla a jak se rozhodovat v souladu s naším vnitřním nastavením, naším „hlasem pravdy“. Všechny naše talenty se můžou projevit buď tak že vedou k naplnění, nebo způsobem, který nám sabotuje život. Dokonce i kvality, které na sobě odsuzujeme či potlačujeme, můžou být zdrojem velké vnitřní síly a naplnění, když se projeví správným způsobem. A HD právě vede k plné projevení našich talentů a naplnění životního poslání skrze respektování naší pravdy, tzv. vnitřní autority.

 

Jak být sám sebou ve spánku

Lidé ve spánku dostávají něco jako „program“ pro příští den. Je velmi důležité, abychom spali pouze ve vlastní auře, aby tak ten program, který v noci obdržíme, byl opravdu náš a podporoval nás. Velmi jednoduchou, ale často nelehkou věcí, která vám může velmi pomoci, je proto spát pouze ve vlastní posteli a sám. Zeď v tomto nehraje žádnou roli. Pokud budete mít za zdí souseda, který spí blíž jak 2 metry od vás, tak spíte v jeho auře. To samé platí i o zvířatech, především psech a kočkách, kteří mají na své rozměry překvapivě velkou auru. Není to nic o lásce ani sexu. Samozřejmě, partner či partnerka s tím může mít zpočátku problémy, když chce protějšek najednou spát v jiné místnosti. Pokud to je však jen trochu možné, zkuste spát sami. Uvidíte, jak rozdílně se budete ráno cítit.

Kromě toho, pokud je například jeden z partnerů emocionálně definovaný a pohybuje se na dolní části své emocionální vlny, a druhý je emocionálně nedefinovaný (tak to často bývá), probudí se ten který je emocionálně nedefinovaný s velmi špatnou náladou a ani nebude tušit, proč.

 

Každý z nás je jedinečný

Toto není jen opakované klišé. Existuje přímá spojitost mezi časem a místem našeho narození a konkrétní aktivací našeho genetického kódu – DNA. Human design pracuje s touto souvislostí. Stejně jako je DNA zodpovědná za stavbu našeho těla, aktivace jednotlivých částí naší DNA také určuje to, kým jsme na úrovni psychiky a vědomí.

Naše společnost přijala mnoho standardů a norem chování za “správné” a některé naopak za “špatné”, nebo “nesprávné”. Pokud se však těmito normami řídíme, anebo se snažíme změnit naše vlastní tendence tak, aby byly s těmito normami v souladu, může nám to velmi uškodit.

Lidé jsou jako sněhové vločky - neexistují dva naprosto stejní jedinci. Univerzální rady typu jak se chovat, co je pro nás dobré a co ne, kdy jít spát atd. jsou pro dobré univerzálního člověka – ne pro vás. Human design vám nabízí možnost dělat rozhodnutí a chovat se tak, jak je pro vás osobně správné. V tu chvíli přestanete potřebovat normy a standardy, které nejsou opravdu vaše.